Nespala jsem.

Bděla jsem.

Chtěla jsem ho opatrovat.

Chtěla jsem ho chránit.

Chtěla jsem ho cítit.

Chtěla jsem ho vnímat všemi smysly než mi zmizí.

Prospat čas s ním by byl hřích.

Klidně oddychoval vedle mě.

Já se převalovala.

Konečky prstů jsem mu lehce přejížděla po nahém těle a sledovala, jak mu ve spánku naskakuje husí kůže.

Chtěla jsem ho držet za ruku, chtěla jsem ho hladit.

Chtěla jsem ho samou láskou sníst a umačkat.

Skrze otevřené okno jsem poslouchala noční šum ulic, on zády ke mně objímal polštář.

V polospánku mě pohladil po vlasech a políbil mě na čelo.

Něžně.

Pak mi zmizel.

Utekl.

A já řvala.

Ruce se mi třásly hladovým vyčerpáním, celá jsem se chvěla.

Přelezla jsem na jeho polovinu postele a vstřebávala do sebe zbytky jeho vůně.

Přikryla jsem se jeho peřinou.

Byla zpocená a polosvlečená, takže mě zakrýval jen květovaný povlak.

Mě uspokojoval pocit, že ještě před pár minutami zakrýval jeho hladké tělo.

Zaryla jsem ruce do zmuchlaného polštáře a slzy ho začaly máčet.

Kolena u brady.

Poloha dítěte, prý.

Strašně mi chyběl a já se domnívala, že právě umírám steskem.

Že bez něj prahnu a uvadám.

Necítila jsem v sobě nikdy tolik lásky, tak silný pocit okouzlení, souznění a odevzdanosti.

A to je ten pocit prázdnoty.

Když se do vás chlap udělá, natáhne si kalhoty a odejde.

A vy zůstanete dočista sami s lůnem zvlhlým vášní.